Musím ti to říci,
Lidko moje malá,
že jsi mému srdci
zahrádkou se stala.
Očka – fialky jsou,
v hrdélku jsou zvonky,
líčka v růže přešla,
ručky na úponky.
Jenom malých rtíků
poupátečko rudé
rozvíti se nechce –
jak to asi bude?
Však až na ně pošlu
deštík políbení,
vím, že se mi poupě
na růžičku změní.
Na růžičku změní,
a z ní vůně zlatá
rozleje se kolem
slovy: máma, táta!