Ústy modliti se neumím;
lípa na stráni je chrámem mým;
z kostela když pospíchají davy,
provázené zvonů hlasem kovovým,
moje milá, černobrvá, vždy se u mne staví.
Na mou duši!
V neděli to bývá sice jen,
ale já jsem s málem spokojen,
pokaždé jí vesel v ústret spěju;
zlíbá-li mne, jsem jak posvěcen
a celičký týden nezakleju!
Na mou duši!