Na Jeseně mlžném křídle
prchla krása luk a niv,
ale perel v skalním zřídle
čas byl posud pamětliv;
posud slunce zlatem svítá
v křišťalový jeho zdroj,
posud se to v hloubce kmitá
jako zlatých mušek roj.
Tak i u mne v ňader hloubi,
třeba řídl skrání vlas,
posavad se věrně snoubí
s písní zdrojem krásy jas;
posavad mi struny zlatí
rodných zvuků stkvoucí žeh,
a můj cit se posud hlatí
v různých žití plamenech.