Jeden stan vždy obývali
Otakar a Palceřík,
král měl šaty ze železa,
zlaté dívka – panošík. –
Na Moravské jeli pole,
panoš králi po boku,
král měl perle v lesklém jílci,
dívka lesklém ve oku.
Byla válka, byla zrada,
v oběť boji král byl dán,
král, jenž v srdci panošíka
skryt byl, láskou pochován. –
Zmatek, pláč a naříkání, –
a v královském stanu křik, –
v prostřed ohně plameného
dokonal i Palceřík. –