Vždy svírán lokty ústrkův
a lokty vlastní duše luzy,
jít nebojím se na věčnost,
v říš neznámou, v kraj tmy a hrůzy.
Vždyť někdo tam, kdo pánem mým,
jenž do života hnal mne chladu,
buď k výstraze bych jiným byl,
buď nerozhodným ku příkladu.
Své poslání jsem vykonal –
snad mrav ten za hrobem též platí,
že sluhu svého dobrý pán,
když domů přijde, nezatratí.