Beťár, žid a fiškal,
to tři rodní brati,
ti se Slovákovi
umí zalíčati.
Beťár krade koně,
židák zboží drobné,
a fiškál jak kohout
zrnéčka sezobne.
Mistrové to věru,
ale my jen učni;
tuhou naší prací
jsou baráti tučni.
A my schneme stále
jako ty krkošky,
nohy cit nemají,
rozum nemá nožky.
Srdce jazyk nemá,
jazyk rázné slovo,
jen slzy jsou těžší
stokrát nad olovo.
O Parome starý,
najdi k nám už stezku,
a do každé ruky
vezmi tisíc blesků.
Do každého blesku
aspoň tisíc smrtí...
zhynem, tváli síla
jarmo nerozdrtí! –