Z domu musím, z domu v dobu rannou;
vyneste mou truhlu vykládanou,
truhlu vykládanou, vždyť ji znáte,
ten můj poklad po babičce zlaté.
Opatrně za kruhy ji neste,
tři poháry schovávám v ní, vězte,
tři poháry drahé, velké ceny...
všecky slzami jsou naplněny.
Do prvního vše jsem slzy dala,
když jsem z dítka v pannu vyrůstala;
do druhého na to slzy klesly,
když matičku zlatou v hrob mi nesli...
V třetí do půl hojná slza padla,
výbavu když do truhly jsem kladla,
však až z dálky nezřím rodné chaty,
budou všecky rázem vrchovaty.