Až někdy v hrob se utulím,
to jedno přání mám:
kéž země tak mně lehkou jest,
jak z jara květinám.
By klíčilo a vzešlo též,
co blažilo mou hruď,
a to, co mělo písní být,
můj Bože, kvítím vzbuď!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.