Za soumraku z lesů ozývá se
snivá píseň půvabná a tklivá,
z temna houští k slunné pláni hledí
černooká rusalka a zpívá.
Kolem čela svěží vínek z vřesu,
k nohám splývá dlouhá kadeř hlavy,
hvězdný pás, jenž kol se vine boků,
šat upíná jemně průsvitavý.
V zlatých vlasů vlnách bílé zvonky,
na ňadrech má kytku z černobýlu,
kouzelnou to kvítí sílu chová,
čarnější však mají oči sílu.
V mladých sosen komnatách se skrývá,
s lunou v jezerech se koupá v tají,
a když zpívá, květy vše i ptáci
v blahém udivení naslouchají.