Jih svěže teplým křídlem chví
a hravě v ňadra stromů věje,
z nichž sněhový a nachový
květ vonný padá do koleje.
A slétá na ujetou zem
jak motýlové jara mnozí;
dřív líbán zlatým paprskem
a nyní zajedou ho vozy. –
Toť osud krásy na cestách,
v nichž život davům pro potěchu
vůz těžký namáhavě táh’
se zbraní nákladem a chlebů.