Ej, pravdy břidili a duší kupci!
Jak divnou pýchou vaše hruď jest jata!
Já nechci vám být podnoží, vy hlupci,
ni sluhou vaším, lokajové zlata.
Mne úlisnými slovy neomámí
a v pravdě nezviklá ni rab ni kníže,
já nevážím si setby podle slámy,
jen podle zlatých zrn a vážné tíže.
Svým pánem jsem, mě vzhled váš nezastraší,
zvuk zpěvných dukátův mě neohluší,
já kvetu jenom tím, čím krev má raší,
a konám, jen co velí Bůh v mé duši! –