Po sobáši! Už jsem tvoje,
od svých musím domů,
odčesnuta od tatíčka
jako snítka stromu.
Odtržena od matičky,
jako růže v květě,
už mi budeš, můj Juričko,
vším na božím světě.
V kostele i na komůrce
budu všecka tvoje,
od košilky do oplecka,
Jurko zlato moje.
Od podpatků u čižmiček
až do vlasů půtce;
urobils mi, učařils mi,
kučeravý škůdce!
Do vůle ti musím všecka,
jak se ti jen ráčí,
a mně v duši hned jak k smíchu
a hned jako k pláči.