Za temný spadlo slunce bor,
ku břehu připoután je vor,
srn z lesa na luh kráčí;
ztich’ sojek křik i kosů hvizd,
jen z dálky ozývá se z hnízd
mdlé zapísknutí ptačí.
Vše dříme: mlha v klíně hor
a v lidské duši hněv a spor,
jen z dálky noc se mračí,
a kdo jde kolem svatých míst,
a hrob zří, chví se jako list
a na hruď ruku tlačí.