Pod skalou v dole v pláči děva stojí,
miláček v dálku pospíchá,
vzhůru naň hledí, žehná rukou svojí,
vždyť štěstí proud jí vysychá.
Kdy přijdeš, milý, miláčku drahý,
přijdeš co boháč či žebrák nahý,
obejmout děvu a děva tebe,
přivítat pole, lučiny, háje,
kdy přijdeš zase v rozkvětlé kraje
pod skalou v dole?
Pod skalou v dole budem šťastni, milá,
v roku se k tobě navrátím,
přijď potom v místo, kde jsi dříve byla,
a věčně potom budu tvým. –
Když za rok přišla ke dni na ráno,
podivným písmem na skále psáno,
podivným písmem, krví to rudou –
mrtvý a živá zda šťastni budou
pod skalou dole?! –