Je po dešti a zperlena je niva
a zdobou křišťálnou se pyšní luh,
hle, duhu, pás svůj, opjala si Živa,
již zulíbati touží jara bůh. –
Ó, jaký ruch a ševel kolem všude,
les zpěvných ptáků – myšlenek – je pln,
co v zem je hozeno, zas klíčit bude
a promění se v moře zlatých vln.
A v moři tom se drobnou perlou stane
ves lidu ubohého dumný stesk,
jenž netušeně v černé brázdy kane,
až zazní ptačím zpěvem s nebe desk.
Pak zkvete krása na poli i stráni
a slunce uhostí se na ladech,
a pohádkou zas bude umírání
a zvučnou písní těžký prsou vzdech.