Plťaři.

Potkal se den sivozraký s černobrvou nocí, optal se jí: „Kamo šerá?“ „„Pusť mne, chvátám mocí.“„

„Já silnější, nepustím tě, cestu zalehnu ti, pokud ty mně nevyzradíš, co tě v dálku nutí.“

„Ejá, chvátám v místa ona, chudáci kde z hory šumné vlny Hronce hladí širokými vory.

A kdybych je nedostihla, dál se let můj pustí, z večera mi voda řekla, že chce dneškem vzrůsti.

A včera mně řeklo mračno, že se náhle strhne a že z pltí z nenadání dřevorubce svrhne.

A včera mně při soumraku řekla ženka vodní, že na šumné ony chlapce čeká již den po dni.

A včera mně šelestilo podle břehu sítí, že jich těla zkrvácená do náručí chytí.

A to jdu je varovati – na ty hvězdy s vejši, rozstru čilo k neprohlednu kepeň nejčernější.

A junáci, ubožáci dříve musí staviť, než se počne rozezlený Hronec zkázou hlaviť.

Ať si bouře plťě vezme po nevlídné vodě... jen když oni ubožáci budou na svobodě!

Vždyť já s nimi sedávala v jeseni i v jaru, když mně smutné k potěšení hráli na fujaru.

Ráda jsem si odpočala při vatře těch bratů, když se bílý mráz ukrýval do mých černých šatů.

Vždyť jsem s nimi sedla tajně na ty jejich vory a dětinné poslouchala s bohem rozhovory.

Oj, pohádek pestré hejno vyprávěli milo, a mně s těmi pohádkami pěkně se přisnilo

Chráním já tu Slovač milou, ty z ní činíš robu, sypeš nouzi do kabelky, v jarmu ženeš k hrobu.

Nedbáš o ni, jdeš jen kolem jako velcí páni, slunka agrafou si bleskneš v hrdém usmívání.

Však, kdybys jí bádal v srdci jak má touha, velo, v raz by se ti od těch skvostů více nezachtělo.-

Jaj, kdybysi, dne jásavý, déle s lidem pobyl, a čil v hlavách hútek píli, nový svět bys zrobil.

Dal bys mu v raz k přípitnému číši plnou světla, že by z každých ňáder rázem krásná růže zkvětla.

Množstvím růží těch bys ovil novou září čelo, že by se i slunko tvoje nad tím zastydělo.

Ale tvoje žhavé oko málo oně bedlí, a tož bědstvo s sebou vedou, jak je dřív už vedli.“ –

Zastyděl se den jásavý, slzy stály v oku; „Nuže, ruku dej mi, nocko, chci jíť s tebou v skoku!

Ty měň v píseň jejich práci, v skvosť já slzy bolu: pak se o ty ňáder růže rozdělíme spolu!“ – – –