Plny svěžesti jsou lesy
a stromy jsou plny míz,
hle, v kadeře prostoleté
steré jehnědky si plete
četa štíhlorostlých bříz.
Už prochvívá dalné bory
vůninosný teplý vzduch,
zdiveně kde oko stane,
odevšad mu v rozkoš vane
tajuplných zvěstí ruch.
Vánek jemné písně šepce
a krajince na pospas
z jihu pospíchají ptáci,
trávy zeleň, květ se vrací,
brzo vztýčí hlavu klas.
Jenom jedno nevrací se –
marnotratný matky syn!
Bože, bože! zda se vrátí,
než-li vrah svou zradou schvátí
volné vlasti volný čin?