Mráz prstem klepe na okence,
a zimy chvějící se paže
hebounké kytice a věnce
na mlžná skla mé síňky váže.
Zřím v dálku; sluncem pláň se nítí,
v ní myšlénky mé poletají,
z čel sněžné hvězdičky jim svítí,
jichž září písně v srdci zrají.
Leč náhle chomol vrabčích hlasů
zpod okna v můj se úkryt vznáší –
hle, smělce, válčí o půl klasu,
a všecku žeň mých písní plaší!