Stále k srdci vlasti plane
cizí hněv a záští,
a nám jenom slza kane,
jenom tvář se vraští.
Což nemáme v pravé chvíli
ani jedné střely
pro ty, kdo nás v lebku bili,
hubili a třeli?
Což nemáme v zřítelnici
jediného hrotu
na nepřátel zlolající
poběsilou rotu?
Což nemáme, pěvci milí,
ani jedné dýky,
bychom k hanbě jí přibili
podlé zákeřníky?
Kéž blesk každé pěvců slovo
boží silou protká!
V meč se proměň, ve olovo,
písni naše krotká!