Už ztratila se zima v kvapném letu
v svůj mlhovitý na severu hrad,
a skvostnou perlou k sněženčině květu
vzdech jara večer, tajemně se vkrad’.
V té perle slunná zář se duhou stává,
a s nebe skvostně blankytových desk
zas hymny zpívá skřivánků směs žvavá
a sýkořice švitorný svůj stesk.
V to zabrán jsem, níž uklání se šíje,
mé spánky líbá jižních vánků ret;
a nedopěná v zimě melodie
zas písně vlaštovkou se vrací zpět.