Po krajině velké, bezeměrné
rozlévá se moře noci černé,
nikde hvězdy, jež by zářit chtěla,
jen v mé duši píseň osamělá.
Pro koho tě, prostá písni, nesu?
Ticho kol, nuž zazpívám tě lesu!
Slyš, kdos se mnou zpívá zas a zase! –
Ne, jen ozvěna mně vysmívá se!..