Ten prstýnek zlatý
na památku měj,
na blankytné stužce
na šíji ho dej,
na tu bílou šíji,
by jí zdobou vlád’,
na památku věčnou,
jak jsem tě měl rád!
Za to dej mi darem
kroužek vlasů svých,
jež ti k patám proudí
v zlatých peřejích;
obroučkou tou drahou
chci své srdce spít’,
kdyby se mi žalem
chtělo rozskočit’!