Měj se tu dobře, milý můj,
Pánbůh tě veď a opatruj,
já myslím na tě všude;
a srdce tvé-li stihne ston,
jdi na sad, pohleď na záhon:
mé srdce růžičkou tam bude.
A pojme-li tě trud a žal,
jdi do lesnatých našich skal,
kde bují sedmikráska;
tam s kyprých větví zavzní všech
ti střizlíčkem mých ňader vzdech
a linduškou má vroucí láska.
A na polích-li budeš kdes,
hleď na brázdy i svěží mez,
já slzičkou tam zkvetu;
po rosných krůpějích mě znej
a za klobouček sobě dej,
však dříve přiviň si mě k retu!