Sem a tam si pijan plete cestu,
propilť ječmen s kopou kloubů lenu:
„Koho vyhlídnout mám za nevěstu?
koho vyhlídnout mám za svou ženu?“
dí sám k sobě, klopě zpitou hlavu.
„O květu vím u mlýnského splavu;
ej, jak bílá kytička ta voní!
Vejdu k mlynářovi, řeknu o ni.“
Nechce kytička však, hlavu kloní,
z mladých ňader zlatým srdcem zvoní:
„Než bych pijanovou ženou byla,
raděj v splavu bych se utopila.“