Zas jara zlatý klíč
všem otevřel říš krásy,
už kypří lesní příč,
a bříza spouští vlasy;
a děvče brousí srp,
a ptáci pletou hnízda,
a u pobřežných vrb
hoch na píšťalku hvízdá.
Zas mládne starý svět,
a buší srdce kmetů,
a žhavý růže květ
rdí na dívčím se retu;
a dětskou touhou jat
v dál za motýlem letí
zas ze vsi drobných chat
roj košilatých dětí.
Luh kvete víc a víc,
a po luhu je cesta,
již veských do světnic
jde pyšné panstvo z města;
vše šťastno v dál i blíž,
i pluh si v poli píská,
a starý oráč již
jen písněmi si stýská.