Nic neumí náš černý vrah
jen bojčiť, bíť a hroziť,
no, Slovači milá, jen žádinký strach,
my na karách a mitrhách
budem ho za to voziť.
Ať to už honvéd nebo pop,
či pán s tím zlatým klíčem,
kdo nás dřív v týrání do hlavy kop’
s tím přes kameny hopity, hop –
a budem plesať bičem. –
Pak z klád jim urobíme hrad
a zavoláme „Vivat“!...
ze hradu, pankové, v popřed i v zad,
viděti bude vás ode všad
sem tam se zvolna kývať.
To pěkný bude pendulík,
ten bude časy měřiť,
jak dlouho potřebným svornosti lík,
by větve srostly se v pevný dřík
a svět se počal šeřiť. –