Pěkní koně na výhoně, štíhlích nožek koně jaří, zem ohonem postýlají, živým ohněm oči září,
uši stříhou, naslouchají, zpět házejí lesklou hřívu; švarní koně, bujní koně, jak tátoši – ku podivu.
Kdo je pase? paní krásná, hvězdu na bílém má čele, a nad padlý sníh bělejší řízu na ztepilém těle,
a má proutek zlatočárný, když s ním jemně zašuchoce, zařehce on, komoň každý, a plameny blčí v oce.
Pěkní koně na výhoně; kdo pojede na ryzáku? Šváb pojede rozkacený s hejnem havran a kršjáků.
Hoj, pojede na loupeže, za ním šeré feny pusty a kam vjede, zášť nasype krvežíznivými ústy.
Pěkní koně na výhoně; kdo se strako tebe chopí? Aj kdož? Maďar hrdopyšný, až svědomí v krvi stopí.
Okovaný silou těla, opásaný šavlí křivou, na zpěvácích, ubožácích, páchať bude zpupnosť divou.
Pěkní koně na výhoně; kdo pojede na tom sivém? Slovák, aby Nitru bránil v onom boji krutodivém.
Meč posvátný Svatopluka do zhmožděné vezme dlaně a svobodné máti Nitře lavřín splete kolem skráně.
Pěkní koně na výhoně; kdo pojede na tom vranci? Mor, co nad bojištěm lítá k boje divokému tanci,
a pohrozí Maďarovi dechem zmaru, černou smrtí a ty Šváby živou střelou jedovatých očí zdrtí.
Pěkní koně na výhoně; kdo pojede na bělouši? „Já pojedu, slávská matka v čele těch, co křivdu zkouší;
říza má se v krunýř změní, hvězda čela v blesky živé, zlatý proutek v pádnou ocel na ty pluky závistivé.“
Pěkní koně na výhoně; kdo pojede na té plavce? Kdo pojede? aj, neznáte Radihostě Turohlavce?
Sokol vzlétne ze Šišáku a tur rykem boju svládne a svinutím meče blesku sto životů ve hrob padne.
Pěkní koně na výhoně; kdo tě spoutá, Tatraníku? Perun, co má z ohně oko, z hromu mlat a z blesku dýku.
A jak hněvno zahlaholí, a jak z oka šlehnou záře, bude padať vražda s hněvem na vyzáblé hrůzou tváře.
Pěkní koně na výhoně; kdo pojede na té brůně? Ladná Vesna, nesoucí se za slunéčka zlaté tůně;
nač pohledne, v květ se zvedne, z krve bratrů růže zkvitnou, a na hroby co ozdoby hvězdná zář a věčnosť svitnou.
Cookies on Poetry Cove