S té lomnické kazatelny
Parom káže,
často v okraj zabuchnou si
tuhé páže,
hněvivými slovy volá,
okem blýská,
že se třese kol do kola
hrad i víska.
Ba, sprovází tak horlivě
kletbu všakou,
že strh’ kryvku s kazatelny
šedomrakou,
ta co oblak roztrhaný
dolů visí,
že viděti z každé strany
kousek lysý.
Jaj, zda tomu rozuměti,
hrom co hlásá?
ba, na toho, kdo prý věří,
čeká spása,
a já věřím, nebes pane,
v příští dobu,
věřím, že i Slovák vstane
zase z hrobu.
Že se zvedne náhlou silou
víko s truhly,
a bůh sílu dá v ty oudy,
co již ztuhly,
korunu že podá skráni,
žezlo v páže,
ó, já věřím, co ten boží
sluha káže!