PAVEL MICHNA.

Z Budyně byl Pavel Michna, řeznický jen kluk, po loupežích duší vodil Jezuitův shluk,

od táty jim nosil maso do odlehlých míst, za to hocha toulavého naučili číst!

Vděčně se k nim Michna plazil, jako slizký had, až honáka na studie vzali v Ingolstadt;

zdařil se jim podle chutí, do Čech přišel zpět, pak o vlasti zahynutí přičinil se hned.

Pavel v Němcích vyškolený, dnem i nocí čil, za peníze jezuitské mečem řezničil;

chytal české uprchlíky, jezuitův zvěd, hvizdli jen a hned jim Pavel na vějičku sed’.

Pacholků si najal záhy a honáků sbor, chodil chytat rebelanty do moravských hor;

dostalť dukát za prostého, za šlechtice pět, do Prahy je na provaze k jisté smrti ved’.

Bratrského chyt-li kněze, dostal zlata hrst, kudy vedl ubožáky, krví sákla prsť;

vraždil otce, vraždil matky, děti bral a v spěch v jezuitských odchovávat dal je klášterech!

Pilně Pavel reformoval po vsech, po městech, pálil chyše, trýznil matky, až se tají dech,

tak lid týrat nedovedl ani mistr kat; učil děti rodiče své děsně proklínat!

Starý Michna z Vacinova ženě pro radost, z volů, telat porážení na šlechtice vzrost’,

Pavlovi však, jeho synu, více padlo v plen, z jezuitské vůle pánem včas byl uroben.

Pavel Michna z Vacinova říšské hrabství lap’, avšak v podlé duši, v srdci vždy byl stejný chlap;

půl zajíce v erb mu dali, hrdě hlavu nes’, ale Češi, již ho znali, říkali mu pes.

Psal se hrabě z Weizenhofu, Němcem být jen chtěl, by se snad zaň český člověk někdy nestyděl;

ale Čech se stydí přece, třebas dávno shnil; i tu hlínu svého hrobu lotřík zohyzdil!

Tak se ondy honák Michna darebáctvím vznes’, až konečně podlou duší ďáblům v náruč kles’;

klet byl lidem vším, zlá pověst po něm zbyla jen, div, že nebyl Jezuity svatým prohlášen!

To byla ta šlechta nová, jež plnila zem’, heslem měla: „Nemáme-li, tož si nakradem’!“

To byla ta nová šlechta, to byl vlasti pel; a ten posud v rodných polích bují nad plevel!

Kandidáti nové šlechty, pohlédněte sem, kterak člověk psem se stává a pes hrabětem;

honákujte, padělejte, byť byl táta švec, snad do erbu jakous botu dostanete přec!

A vy černí zakuklenci tyčte hlavy zas, však on na vás jistě vzroste nový Klement v čas;

za útrapy naše hrozné, za vír běsných zlob zaplatí vám po zásluze lidstvo nových dob!