Matičko má, slunéčko mých světů,
zdobte si mne, pokavad jsem v květu,
zdobte si mne, pokavad jsem mladá;
nepomáháť v stáří šatná vnada.
Či jste viděla, mé srdce zlaté,
aby jabloň kvetla po dvakráte,
po dvakráte bílým, vonným květem,
než se jaro setká s žárným letem!
A když mráz juž do srdce ji pálí,
tu se věru květem neobalí...
Nuž, matičko, slunéčko mých světů,
zdobte si mne, pokud ještě kvetu!