Jak květy jabloně jsou její líčka,
jak vábná třešně její něžný, ret;
brv hedbáv zlatý věnčí očí víčka,
kment ňádra jsou; nač kráse zdobný tret?
Však poklad veliký hloub v srdci hostí,
všech čarovnější skvostů královen,
to zářící je hvězda nevinnosti,
jež s nebe zraků zlatí její sen.
Ó Bůh ji chraň! Toť bílý cherub vnady,
jenž v srdce svatost snáší citům všem;
kéž, až k ní satan vyšle hříchů hady,
je žhavým protkne duše paprskem!