Věru mně na mysli
ustavičně tane
to moje Slovensko
nebem malované.
Pěkná je to paní,
zpěvná hospodyně,
maloučké děťátko
kolísá na klíně.
Oj, se nezrodilo
na té zemi naší
takové od doby
betlémských salaší.
Dlouho na děťátko
mamonka čekala
a prázdnou kolísku
v žalu kolísala.
Dlouho kolísala
skrvavenou pěstí
a pláčem klonila
hlavěnku k pelesti.
Trápením zaspala,
procitla nadějí;
už hejčkají dítko
bílé ruce její.
Pěkně prospalo se,
očka šumně září,
a lúbko mu sedí
v důlečenkách tváří.
Oj! děťátko zlaté,
silno buď a zdrávo,
malý mesiáško,
domorodné právo!
Narosti jen statně
bez chyby a laty;
požehnej tě pán bůh,
Ježiško náš svatý!