Rozhlížím se po kraji,
ruka srdce svírá,
ze všad na mne potají
upomínka zírá:
z luhu květným úsměvem,
temnou zvěstí lesa,
bystřin zvučným úplavem,
černým okem plesa.
Z temných houštin, ze strání,
z mýtiny i z luhu,
ze všad slyším volání:
Na zdar, milý druhu!
Aj, aj, už ti bělá vlas –
není jinak v stáří, –
u nás budeš mladým zas,
milý písničkáři!
Budu, budu, vím to přec,
proto jsem zas tady,
chodím sem jak churavec
s jara do zahrady;
pojďte všecky v duši mou:
smutnilko i smíšku,
napište se písničkou
v cestovní mou knížku!