Což mi na tom, zdali moje štěstí
na výsluní jen se rozvit může,
nechejte mne jenom v jemném stínu,
v milém stínu mojí bílé růže –
pak šťastným jsem.
Šťasten jsem, když srdce moje vřelé
oceněno ve své lásce bude,
a když z zpěvné činnosti své celé
jedna jenom píseň vlasti zbude –
pak šťastným jsem. –