Parom blýská, déšť se leje
jako by kupami,
a my s Márčou v širém poli,
a my s Márčou sami.
Nežaluj tak, Marušenko,
halena tě skryje;
mně netřeba, zvyk’ jsem, v ňádru
vždy čas taký zlý je.
Tvoje očka, to jsou střely,
ňádro mé je střádá;
v noci strhnou mraky mysli
a déšť slzí padá.