Vločky sněhu! Jak to padá
k nohám mým vždy víc a víc;
slunce, kráso, Vesno mladá,
vyjdeš-li mi ještě vstříc,
vyjdeš-li mi ještě jednou
s purpurovou růží vstříc?
Budeš-li mi, paní smavá,
v luhu květné vínky vít,
či bude ta růže tmavá
v prsti mého hrobu tkvít?
Dotouženo, dotrpěno
musí také jednou být!