Když sítě na mne vrhl žal,
jež lstivý pavouk žití snoval,
sám v sebe jsem se zahrabal,
sám v sebe jsem se vhádankoval.
Ej, k čemu poslán, nač tu jsem,
když nedocházím duše míru?
Což život jest jen údělem
ku smyslů šílenému víru?
Nic nevím stále, nic a nic;
jsa honěn mním, že dělám honce.
Jdem smrtí teprv žití vstříc,
či život počátkem je konce?