Z nás každý jinak zrodí se a žije,
dle přírody všem utajených slov,
čas buď že srdce líbá nám, buď ryje,
buď v bavlnu je hněte nebo v kov.
Vždy každý tak jen na tom světě prodlí,
jak život v hruď mu zaletí a v zrak;
buď jeho duch se vůní růže modlí,
buď v blesku hromem klne jako mrak.
Snes’ život jedněm zlata plné nůše,
a s jiným o sousto se chleba rval;
já zlaté sny a péra s křídel duše
za černé haléřky jsem prodával.