Zříce chlapci, jak má sestra vzrůstá
lící jako z broskví, z jahod ústa,
rty své udivením otevřeli,
snad že ji hned láskou snísti chtěli.
Já však jako k plné květů sněti
dal jsem jim jen mírně přivoněti,
aby svými všetečnými nosy
nesetřásli křišťálné s ní rosy. –