Slováci, Slováci,
ubozí hřivňáci!
Proč jeden po druhém
z Tater se vytrácí?
Ztratí on se na vždy,
Maďar jej uchopí,
v červeném vínečku
srdce mu utopí.
Utopí mu srdce,
jazyk mu obrátí,
by nehútal nazpak
a nešeptal „máti“.
A máti matička –
ona zatím pláče,
jako ta pipiška
pro sebrané ptáče.
Slováci, hřivňáci,
to mi nedělejte;
do těch hor zelených
rod svůj ukrývejte!
Dalli pán bůh děti,
dá vám také chleba
a dá také sílu,
až jen bude třeba.
A kde síla boží,
tam i sláva blízká –
a pak budou šťastny
koliba i víska!