Pěkně se to odpočívá
u jezera pod kapradím,
ani vám tak nelze, věru,
páni v křesle, duši vsadím.
Já pozírám do jezera,
nebe z něho na mne zpátky;
Bože, co tu drobných zvěstí,
co tu zlata na pohádky.
Sny, jež hlavou prolétají,
jako perly k perlám řadím,
a svět v srdci roste, roste –
králové! nuž, já se vsadím!