Když se spánek nočním tichem
na má víčka klonívá,
tenkrát ještě tobě s bohem
v věrném srdci zaznívá.
Zní a vzdech můj ony zvuky
pryč unáší k tobě v dál,
k tobě, z jížto rtíků svatých
nový život jsem byl ssál.
Za to ke mně ve snu, drahá,
každé noci přicházíš
a svým zrakem modrojasným
v hloubku mojí duše zříš.