Kvetly růže: bílé, rudé –
opadaly, co teď zbude
lásce pro radost?
Jejich vůně prchla světem,
s jakým se as vrátí květem
nový jara host?
Hle, jich zbytky! Nuž z těch zbytků
natrhej si ještě kytku,
snad někoho máš,
komu ještě, když ne sobě,
v zahynulé růží době
radost uděláš.
Nikdo-li však v světě není,
kdo by na hruď v potěšení
tisk’ těch růží směs,
pak s perlami slzné vláhy
na hrob svatý ti a drahý
s modlitbou je nes!