Vlaštovky se vrací z jihu,
vesly křídel vzduchem plavou,
stěhotají nad mou hlavou:
„Odhoď pero, zavři knihu.
Údolí se kvítím směje,
skalná bystřeň v ruce tleská,
a ta živá píseň česká –
polní skřivan – nivám pěje.
Po skalách se ohlas budí,
lípa hlavu v zeleň vije,
jenom tvoje srdce nyje,
a vzdech choře vzlétá z hrudi!“
Nuž, chci vesel zapomněti
plachých přátel, zimních trudů;
s vámi, s vámi zpívat budu,
stromy, skřivánci a děti!