Chodí lesem krásná paní
z večera i za svítání,
chodí v jeho pološeře,
chrání stromy, chrání keře;
všecky jsou té paní milí;
schne-li některý z nich, kvílí,
mře-li vedrem, hyne v chladu;
všecky chrání v tom svém sadu,
snad mě, děvče ze vsi chudé,
též jak matka chránit bude.
Keřů máti, hvozdů máti,
rač mé práci zdaru dáti,
pomáhej mi pásti stáda;
odměním se za to ráda.
Svou až budu svatbu slavit,
chci ti hojně věnců navit,
šat dám lípě z květné vlny,
dubu hedbáv záře plný,
břízkám úbor běločistý
a démantů plné listy.