O ztraceném vlasti jaru
hovoří mi dalný les,
o lvu, který slávy vzletem
dalekým se nesl světem
a vševládné žezlo nes. –
Dosti už té minulosti,
nevzpomůže! věštcem buď,
nesyť vždy jen předků slávou,
ukaž na tu smečku dravou
neduhů, v čin srdce buď.
Chvála, ta jen pro uspání –
co uvádí k hanbě, zhaň!
přiuč chrániť rodné prahy
a na krvelačné vrahy
meče bráti v tuhou dlaň!