V mém srdci posud plno zvuků,
a plno žáru v žilách všech,
výš vzlétnu-li jak šipka z luku
své obraznosti na křídlech.
Leč z ňader ohně, z duše tonu –
jak rozhod’ žití vyšší soud –
už nemůž jako hlahol zvonů
znít bouřných melodií proud.
Vždyť žití na hlavu mi klade
svých skřehlých rukou chladnou tíž...
Ó, směj se, směj se, srdce mladé,
leč věz, že stejně pocítíš.