Je na vsi pout; kol stanů plachty šedé
hoch malý s drobným děvčátkem se vede,
on, myslivec as o půl hlavy větší,
jí šepce cos a ona k tomu svědčí.
Hle, k nejbližšímu namířili stanu,
jdou koupit sobě něco z marcipánu;
vše na tu hned, hned na tu kladou stranu,
až myslivce měl on a ona pannu.
Jsou šťastni. – Hůř, až jiné přijdou časy,
až zrumění se tvář a zvlhnou řasy,
až budou chtít – Bůh často změny koná –
on panenku a myslivečka ona.
Zda bude moci jemu přikývnouti
tak upřímně, jak o té první pouti,
tak důvěrně a vroucně jako nyní? –
Ó Bože můj, chraň mrazů je a jíní!