„V tvých ňadrech pro mne písní není!“ –
tak dělas. K čemu slovný květ?
což nestačí ti srdce chvění,
páž pasu kol a na rtu ret?
Mám světu vyzraditi cele,
ký poklad hvězd v své duši mám,
a jaké jaro poupat v čele,
když na skráně tě líbávám?
Vždyť každé zachvění se prsů
jest mojí písně ptačí zjev,
jenž z růžového vzlétá trsu
a rosou z něho střásá krev.
Ó netouži, by, hruď co chová,
též kvésti spatřil celý svět,
květ duše vložen v ladná slova
jest přece vadnoucí jen květ.