Ó nestýskej a neříkej,
že pěvci písní závidíš;
znáš srdce rej a světa rej?
Jest jinaký, než mníš a sníš!
Ty znáš jen jasný citů zdroj
a jeho perel čarný vzruch,
však ňader věčný nepokoj
a srdce prorvu zná jen Bůh.
Ty znáš jen růže ladných slov
a jejich pylu vábný dech;
kde zkvetly však, jest blaha rov
a slza vláhou v kořenech.
Ty zříš jen oka snivý jas
a tváře svůdný ruměnec;
však je-li požár pekel as
či nebes zář, to nevíš přec.
Ó nestýskej a neříkej,
že pěvci písní závidíš;
ten světa rej a srdce rej?
jest jinaký, než mníš a sníš.